Zkratky k vyvrácení ateismu nikam nevedou

Oblíbenou strategií věřících, jak rychle odmítnout ateismus je mj. použití (po)chybných definic, potom apel na záhady, nadpřirozeno nebo mezery v poznání nebo limity vědecké metody apod., z čehož má údajně plynout, že víra nebo přesvědčení v existenci boha přeci jen není úplně nerozumné, a víra v konkrétního osobního křesťanského boha je tedy plausibilním vysvětlením záhad naše světa a vesmíru. Kumulativní argument snažící se rázně zavrhnout ateismus, může vypadat nějak takhle:

1. Naturalismus je světonázor, který tvrdí, že věda vše vysvětluje.
2. Věda všechno nevysvětluje.
3. Naturalismus je nepravdivý.
4. Pokud je naturalismus nepravdivý, supernaturalismus je pravdivý.
Závěr: Supernaturalismus je pravdivý.

Druhá premisa je sice pravdivá, je i dokonce pravda, že ateisté většinou bývají zároveň naturalisté (i když ateista nepotřebuje dokázat pravdivost naturalismu), premisa 1 pravdivá ale není. I když naturalisté vkládají do vědy velkou důvěru, bývají většinou schopni uznat, že věda na některé otázky možná odpověď nikdy nenajde.

5. Existuje několik způsobů (evidence, argumenty, intuice atd.), jak zvýšit rozumnost křesťanství.
6. Jakýkoli skepticismus vůči rozumnosti křesťanství musí být naopak založen na premisách, které už dopředu upřednostňují vědeckou metodu a světonázor naturalismu.
7. Je nerozumné apelovat na předpojatosti upřednostňující vědu a naturalismus, aby si člověk stěžoval na tvrzení křesťanství o rozumnosti.
Závěr: Křesťanství je rozumné bez ohledu na skepticismus naturalismu.

I kdybychom zde uznali (což nemusíme), že je věda třeba svým metodologickým naturalismem (vědci vždy hledají přírodní vysvětlení jevů a událostí) předpojatá, značnou část tvrzení může i ateista a naturalista zavrhnout bez vědy za pomoci zdravého rozumu, logiky a empirické zkušenosti. Například kdyby někdo tvrdil, že viděl čtyřstranný trojúhelník nebo kulatý čtverec, zcela jistě se mýlí, protože čtyřstranný trojúhelník i kulatý čtverec jsou nesmysly. Věřící podobně může mít potíže s logickým problémem zla (boží všemohoucnost, vševědoucnost, dokonalá dobrota nejsou kompatibilní s existencí zla či utrpení, ergo žádný takový bůh není). Nebo něčí tvrzení, že má pod čepicí krabičku cigaret, nebo na pravé ruce šest prstů lze bez vědy, přesto empiricky snadno ověřit. Podobně věřící může mít potíže s evidenčním problémem zla (evidentně je na světě tak velké množství zla či utrpení, že to velmi snižuje pravděpodobnost existence všemocného, vševědoucího a dokonale dobrého boha).  

8. Kritika, že i křesťanství v praxi selhává platí jen o některých vedlejších produktech náboženství, nikoliv o klíčových naukách nebo přínosech křesťanské víry.
9. Kritika, že náboženství není verifikované vědou jen opakuje fakt, že věda nemůže nijak uchopit nadpřirozeno, takže křesťanská víra vědou zasažena není.
10. Kritika, že náboženství nemůže být potvrzeno pouhým rozumem vylučuje jen některé bohy, nikoliv skutečného boha křesťanské víry.
11. I když žádný jednotlivý argument ve prospěch boha nemůže ukázat, že bůh existuje, můžeme je dát dohromady, aby se tak zvýšila rozumnost víry v boha, takže křesťanství nerozumné být nemůže.
12. Ani praktický rozum, ani vědecký rozum, ani čistý rozum nemohou vyloučit, že je křesťanská víra úplně nerozumná.
Závěr: Víra v křesťanství není nerozumná.

Přestože souhlasím, že věda a rozum nejsou nikdy o absolutních jistotách, nevidím, jak snaha vyhnout se vědeckému a rozumovému vyvrácení, a stavění zdí nebo šití plášťů transcendence a obviňování ze scientismu (věda je jediným nebo nejspolehlivějším zdrojem pravdivého poznání - zde pejorativně pojato jako "totalita vědy"), zvyšuje rozumnost víry v křesťanského boha.

Kvalitu argumentace věřících v jednom ze svých starších blogpostů na příkladu teologa / filosofa Alvina Plantingy pěkně shrnuje filosof a evoluční biolog Massimo Pigliucci:

So, to recap, Plantinga’s best “arguments” are: we don’t have a scientific explanation for the apparent fine tuning of the universe (true, so?); we don’t have a philosophical account and/or a scientific explanation of the problem of “aboutness” in philosophy of mind (again, true, so?); some people claim to have a mysterious sensus divinitatis (oh boy). Therefore, not only god, but the Christian god in particular, exists. Equipped with that sort of reasoning, I’m afraid Plantinga would fail my introductory critical thinking class. But he is a great theologian.

Stejně tak já až příliš často slyšívám, že nemám(e) k dispozici vědecké vysvětlení počátku života a vesmíru, ergo bůh. Přidejte k tomu tvrzení, že morálka bezbožníků je "relativistická" nebo "nihilistická", potom tvrzení, že bohem inspirovaná nebo dokonce neomylná bible (prý v souladu s historií a přírodními vědami) představuje silnou evidenci, a máte před sebou triádu argumentů, po jejíž vyřčení věřící vítězoslavně s pocitem intelektuální nadřazenosti vyčká, až nevěřící často jen obrátí oči v sloup. Ale teologie je to skvělá...

-----

Citované argumenty volně přeloženy z: 
Shook, J. R. (2010). The God debates: A 21st century guide for atheists and believers (and everyone in between) (pp. 26-29). Oxford: Wiley-Blackwell.