Bezvěrec 2018

Čas na tradiční rekapitulaci. Letos jsem byl hodně zaneprázdněn prací a studiem, na psaní nebo třeba i natáčení mi proto nezbývala energie. Hodně jsem ale investoval do literatury, přičemž se často jednalo o můj novější zájem o (meta)etiku. Je to oblast, kterou jsem předtím nijak systematicky neřešil, ale právě i díky studiu jsem v metaetice našel možná až novou vášeň, kdo ví. Téma je to vděčné, protože různé morální více či méně (spíš méně) povedené argumenty jsou velmi častou strategií teistů při snaze o vyvrácení ateismu.

Z článků mě letos nejvíce bavila starší esej (2016) od Roberta Epsteina The empty brain, kde hezky vysvětluje, proč je mozek jako počítač opravdu špatná metafora.

Pokračoval jsem i v četbě o historicitě Ježíše, kde jsem stále zůstal u spíše ahistorického postoje, který bych pojmenoval jako minimální ahistoricismus, kdy zastávám skromnou pozici o pravděpodobné neexistenci historického Ježíše, přičemž jsem otevřený agnostickému postoji, samozřejmě i historicitě, ale přímo se nehlásím k mýticismu (ve smyslu: nenabízím konkrétní hypotézu vzniku křesťanství). Nedávno Patrik Kořenář vcelku povedeně zpopularizoval toto téma ve svém seriálu Fakta vítězí.

Rád podporuji ateistické projekty. Krom drobné podpory spolku Ateisté ČR, Sekularního kalendáře 2019, jsem také drobnou částkou podpořil YouTube seriál Fully DE/converted s Richardem Carrierem.

Za pár dolarů hodně radosti :)

Na twitteru nečekaný ohlas vzbudil můj dotaz na stejnopohlavní sňatky. Zaznamenal jsem značný odpor, který podle mého názoru vychází z normativních (etických, estetických a politických) sentimentů, se kterými nesouhlasím. Nezaznamenal jsem argumenty podpořené empirickou evidencí, i když chápu, že zrovna twitter není ideální platforma pro detailnější debatu. Všechny ty konsekvencialistické argumenty (kluzké svahy, apely na děti) bych přijal, kdyby byly opodstatněné - podpořené nějakými studiemi. Nebo kdyby mi někdo ukázal, že k tomu přistupuji špatně.

Věřím (haha), že váš rok 2018 přinesl málo víry a hodně poznatků a přeji, abyste v roce 2019 dokázali věřit ještě méně.

Tištěné knihy zakoupené letos. Hodně jsem nakupoval i e-knihy.

Ahistorický Ježíš CHRESTUS do kapsy

Jak někteří mí návštěvníci asi ví, mj. kvůli absenci primárních pramenů pochybuji o Ježíšově existenci (mám na mysli tzv. historického Ježíše, kterému pro svůj postoj poslední dobou nejvíce říkám ahistorický Ježíš). Protože si při čtení populárně naučných ani odborných textů často ke své škodě nedělám zásadně poznámky, možná zvídavé jedince o ryhlokurz k problematice zaujme jedna dost unikátní aplikace dostupná někdy od roku 2016. Přeci jenom konzumovat třeba knihu On The Historicity of Jesus od Richarda Carriera je pro laika nejen časově náročné. Pro základní přehled běžných argumentů pro a proti existenci osoby Ježíše doporučuji C.H.R.E.S.T.U.S (aplikace je dostupná pro Android a iOS jen v angličtině). Není zdarma - v době vydání článku stojí 220 Kč, aktualizace k ní nevycházejí taky úplně často, ale nabízí podle mého mínění kvalitní obsah s potenciálem zmapovat úplně všechny bežné argumenty. Za zmínku stojí i baesianská kalkulačka, pomocí které si můžete dle vlastních parametrů vypočítat pravděpodobnost existence historického Ježíše. Jestli se investice do aplikace vyplatí je sice asi i na zváženou, ale spolupracuje na ni právě Carrier, proto si také myslím, že úplně k zahození není. Příkládám několik screenshotů.

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Text původně vznikl jako zápočtová úvaha + filosofická esej se záměrem být originální. Práce sice jako zajímavá a originální zhodnocena byla, leč na udělení zápočtu nestačila (mj. nesplnila zadání), za což samozřejmě nesu plnou odpovědnost jenom já. Text zvěřejňuji jako kuriozitu a doklad dlouhodobé autorské krize. Jedná se o velmi špatný a kostrbatý pokus o abduktivní argument (nebo jsem si aspoň myslel, že při psaní něco takového dělám). Čtenář, který se mým textem nechce trápit, nechť rovnou přeskočí třeba na tento článek filosofa Alexe Rosenberga, který mnohé z toho, co píšu, vysvětluje mnohem lépe.

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Nihilismus v etice je pozice non-realistická, což znamená, že neuznává objektivní existenci morálních pravd, faktů, vlastností, norem a hodnot, dobra a zla. V žádné platónské říši idejí, ani jiné dimenzi mimo naše kognitivní schopnosti nenalezneme poletovat k objevení nebo nazírání návod na jediný správný způsob jednání v různých situacích. Ačkoliv naše morální intuice hovoří o opaku, zabíjet je přeci jasně vždy (objektivně) špatné, domnívám se, že jedinou korektní pozicí minimálně v oblasti metaetiky je nějaká forma non-realismu.