Text původně vznikl jako zápočtová úvaha + filosofická esej se záměrem být originální. Práce sice jako zajímavá a originální zhodnocena byla, leč na udělení zápočtu nestačila (mj. nesplnila zadání), za což samozřejmě nesu plnou odpovědnost jenom já. Text zvěřejňuji jako kuriozitu a doklad dlouhodobé autorské krize. Jedná se o velmi špatný a kostrbatý pokus o abduktivní argument (nebo jsem si aspoň myslel, že při psaní něco takového dělám). Čtenář, který se mým textem nechce trápit, nechť rovnou přeskočí třeba na tento článek filosofa Alexe Rosenberga, který mnohé z toho, co píšu, vysvětluje mnohem lépe.
Nihilismus v etice je pozice non-realistická, což znamená, že neuznává objektivní existenci morálních pravd, faktů, vlastností, norem a hodnot, dobra a zla. V žádné platónské říši idejí, ani jiné dimenzi mimo naše kognitivní schopnosti nenalezneme poletovat k objevení nebo nazírání návod na jediný správný způsob jednání v různých situacích. Ačkoliv naše morální intuice hovoří o opaku, zabíjet je přeci jasně vždy (objektivně) špatné, domnívám se, že jedinou korektní pozicí minimálně v oblasti metaetiky je nějaká forma non-realismu.
