Zobrazují se příspěvky se štítkemproblém zla. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemproblém zla. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 3. září 2018

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Text původně vznikl jako zápočtová úvaha + filosofická esej se záměrem být originální. Práce sice jako zajímavá a originální zhodnocena byla, leč na udělení zápočtu nestačila (mj. nesplnila zadání), za což samozřejmě nesu plnou odpovědnost jenom já. Text zvěřejňuji jako kuriozitu a doklad dlouhodobé autorské krize. Jedná se o velmi špatný a kostrbatý pokus o abduktivní argument (nebo jsem si aspoň myslel, že při psaní něco takového dělám). Čtenář, který se mým textem nechce trápit, nechť rovnou přeskočí třeba na tento článek filosofa Alexe Rosenberga, který mnohé z toho, co píšu, vysvětluje mnohem lépe.

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Nihilismus v etice je pozice non-realistická, což znamená, že neuznává objektivní existenci morálních pravd, faktů, vlastností, norem a hodnot, dobra a zla. V žádné platónské říši idejí, ani jiné dimenzi mimo naše kognitivní schopnosti nenalezneme poletovat k objevení nebo nazírání návod na jediný správný způsob jednání v různých situacích. Ačkoliv naše morální intuice hovoří o opaku, zabíjet je přeci jasně vždy (objektivně) špatné, domnívám se, že jedinou korektní pozicí minimálně v oblasti metaetiky je nějaká forma non-realismu.

pátek 2. září 2016

Problém zla vyřešený není

Za jeden nejsilnějších argumentů proti boží existenci bývá označován problém zla (alternativně "argument ze zla"). Jeho logická verze je velkou částí myslitelů považována za vyřešenou, evidenční podoba potom často považována za fňukání bezbožníků. Při požadavku na formulování nějakého protiargumentu i laický věřící asi nejčastěji zmíní svobodnou vůli, která údajně problém zla smete ze stolu: za výskyt zla si přece může člověk sám zneužitím božího daru svobodné vůle, bez ní bychom byli jen loutky nebo roboti - tedy žijeme v nejlepším z možných světů - ve světě obsahujícím ten nejlepší možný poměr dobra, zla a svobody (jinými slovy: bez utrpení to nejde, trpíme pro naše vlastní dobro - mnohem větší dobro za následnou odměnu). Až na to, že bůh evidentně svobodnou vůlí nedisponuje nebo ji k ničemu nepotřebuje (koná údajně vždy morálně dokonale); a byl by tedy jistě schopen vytvořit svět, kde bychom také konali jen dobro (ať už svobodně, nebo nesvobodně - něco jako instantní nebe). Problém zla lze tedy formulovat následovně:
  1. Pokud bůh existuje, je všemohoucí, vševědoucí a dokonale dobrý (morálně dokonalý).
  2. Na světě existují zla (či utrpení).
  3. Pokud někdo i přes plnou znalost všech věcí a událostí do minulosti a budoucnosti + neomezenou moc nezabrání výskytu zel, je za jejich výskyt morálně zodpovědný.
  4. Na základě své vševědoucnosti bůh dopředu (do budoucnosti) ví o existenci zel.
  5. Na základě své všemohoucnosti má bůh moc výskytu zel zabránit.
  6. Bůh výskytu zel nezabraňuje.
  7. Bůh má moc zabránit zlům před výskytem a ví o jejich výskytu.
  8. Bůh je morálně zodpovědný za výskyt zel.
  9. Bůh není dokonale dobrý.
  10. Bůh neexistuje.
(Upravená formulace problému zla dle Raymonda D. Bradleyho, viz http://infidels.org/library/modern/raymond_bradley/fwd-refuted.html - doporučuji k prostudování)

Domnívám se, že klasická teologická ekvilibristika zde nepomůže. Argument je velmi přesvědčivý. Pokud teista není připraven obětovat některou z božích perfekcí - udělat z boha bytost s omezenou mocí, znalostmi, nedokonalou morálkou apod. - problém zla pro něj představuje velký důvod k zamyšlení.