Bezvěrec 2018

Čas na tradiční rekapitulaci. Letos jsem byl hodně zaneprázdněn prací a studiem, na psaní nebo třeba i natáčení mi proto nezbývala energie. Hodně jsem ale investoval do literatury, přičemž se často jednalo o můj novější zájem o (meta)etiku. Je to oblast, kterou jsem předtím nijak systematicky neřešil, ale právě i díky studiu jsem v metaetice našel možná až novou vášeň, kdo ví. Téma je to vděčné, protože různé morální více či méně (spíš méně) povedené argumenty jsou velmi častou strategií teistů při snaze o vyvrácení ateismu.

Z článků mě letos nejvíce bavila starší esej (2016) od Roberta Epsteina The empty brain, kde hezky vysvětluje, proč je mozek jako počítač opravdu špatná metafora.

Pokračoval jsem i v četbě o historicitě Ježíše, kde jsem stále zůstal u spíše ahistorického postoje, který bych pojmenoval jako minimální ahistoricismus, kdy zastávám skromnou pozici o pravděpodobné neexistenci historického Ježíše, přičemž jsem otevřený agnostickému postoji, samozřejmě i historicitě, ale přímo se nehlásím k mýticismu (ve smyslu: nenabízím konkrétní hypotézu vzniku křesťanství). Nedávno Patrik Kořenář vcelku povedeně zpopularizoval toto téma ve svém seriálu Fakta vítězí.

Rád podporuji ateistické projekty. Krom drobné podpory spolku Ateisté ČR, Sekularního kalendáře 2019, jsem také drobnou částkou podpořil YouTube seriál Fully DE/converted s Richardem Carrierem.

Za pár dolarů hodně radosti :)

Na twitteru nečekaný ohlas vzbudil můj dotaz na stejnopohlavní sňatky. Zaznamenal jsem značný odpor, který podle mého názoru vychází z normativních (etických, estetických a politických) sentimentů, se kterými nesouhlasím. Nezaznamenal jsem argumenty podpořené empirickou evidencí, i když chápu, že zrovna twitter není ideální platforma pro detailnější debatu. Všechny ty konsekvencialistické argumenty (kluzké svahy, apely na děti) bych přijal, kdyby byly opodstatněné - podpořené nějakými studiemi. Nebo kdyby mi někdo ukázal, že k tomu přistupuji špatně.

Věřím (haha), že váš rok 2018 přinesl málo víry a hodně poznatků a přeji, abyste v roce 2019 dokázali věřit ještě méně.

Tištěné knihy zakoupené letos. Hodně jsem nakupoval i e-knihy.

Ahistorický Ježíš CHRESTUS do kapsy

Jak někteří mí návštěvníci asi ví, mj. kvůli absenci primárních pramenů pochybuji o Ježíšově existenci (mám na mysli tzv. historického Ježíše, kterému pro svůj postoj poslední dobou nejvíce říkám ahistorický Ježíš). Protože si při čtení populárně naučných ani odborných textů často ke své škodě nedělám zásadně poznámky, možná zvídavé jedince o ryhlokurz k problematice zaujme jedna dost unikátní aplikace dostupná někdy od roku 2016. Přeci jenom konzumovat třeba knihu On The Historicity of Jesus od Richarda Carriera je pro laika nejen časově náročné. Pro základní přehled běžných argumentů pro a proti existenci osoby Ježíše doporučuji C.H.R.E.S.T.U.S (aplikace je dostupná pro Android a iOS jen v angličtině). Není zdarma - v době vydání článku stojí 220 Kč, aktualizace k ní nevycházejí taky úplně často, ale nabízí podle mého mínění kvalitní obsah s potenciálem zmapovat úplně všechny bežné argumenty. Za zmínku stojí i baesianská kalkulačka, pomocí které si můžete dle vlastních parametrů vypočítat pravděpodobnost existence historického Ježíše. Jestli se investice do aplikace vyplatí je sice asi i na zváženou, ale spolupracuje na ni právě Carrier, proto si také myslím, že úplně k zahození není. Příkládám několik screenshotů.

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Text původně vznikl jako zápočtová úvaha + filosofická esej se záměrem být originální. Práce sice jako zajímavá a originální zhodnocena byla, leč na udělení zápočtu nestačila (mj. nesplnila zadání), za což samozřejmě nesu plnou odpovědnost jenom já. Text zvěřejňuji jako kuriozitu a doklad dlouhodobé autorské krize. Jedná se o velmi špatný a kostrbatý pokus o abduktivní argument (nebo jsem si aspoň myslel, že při psaní něco takového dělám). Čtenář, který se mým textem nechce trápit, nechť rovnou přeskočí třeba na tento článek filosofa Alexe Rosenberga, který mnohé z toho, co píšu, vysvětluje mnohem lépe.

Za naivní etický nihilismus naivního scientisty

Nihilismus v etice je pozice non-realistická, což znamená, že neuznává objektivní existenci morálních pravd, faktů, vlastností, norem a hodnot, dobra a zla. V žádné platónské říši idejí, ani jiné dimenzi mimo naše kognitivní schopnosti nenalezneme poletovat k objevení nebo nazírání návod na jediný správný způsob jednání v různých situacích. Ačkoliv naše morální intuice hovoří o opaku, zabíjet je přeci jasně vždy (objektivně) špatné, domnívám se, že jedinou korektní pozicí minimálně v oblasti metaetiky je nějaká forma non-realismu.

Bezvěrec v roce 2017

I když jsem se o to nijak aktivně moc nesnažil, nepodařilo se mi přesvědčit odborníky z řad historiků o neexistenci historického Ježíše [ne asi]. Přestože chybí primární prameny, bible je notoricky nedůvěryhodná a od 18. století systematicky probíhá hledání historického Ježíše vycházející na prázdno [ok, o jeho existenci nepochybuje, ale jinak o J. z N. shoda v rámci "hledání" nepanuje], i většině nevěřícím to k přijetí existence Ježíše z Nazareta jaksi stačí. Ano, absence evidence ještě nemusí znamenat evidenci absence, přesto se mi zdá jako nejvhodnější postoj v této otázce aspoň agnosticismus, pokud nejste ochotni neexistenci historické Ježíše akceptovat jako pravděpodobnější variantu.

V roce 2017 k mému zklamání celoročně neprorazil žádný český skepticko-ateistický (protináboženský) YouTube kanál [nesmím naopak ale opomenout Zvědátory, kteří se velmi přibližují mému vysněnému ideálu a v mnoha ohledech jej možná i překonávají]. Já jsem také nepřispěl, ačkoliv zkusit podcast (jen audio) jsem v plánu měl, ale místo toho jsem se rozhodl při práci věnovat studiu, což mi zabírá zbytek času a energie. Mezi aktivisty zvládající 5 zaměstnání, několik koníčků a rodinu zárověň rozhodně totiž nepatřím. Naštěstí byli letos opět Petr Tomek s Honzou Wernerem (s příspěním ostatních) zachránci ateistického obsahu. Na startovac.cz se můžete stát patrony webového portálu Ateisté ČR a přispět tak ke zkvalitnění obsahu. Ano, jsem členem téhož spolku ateistů, ale protože se na tvorbě obsahu již nepodílím [twitterový feed mi laskaví kolegové ještě nezrušili], nemusíte mít strach, do mé kapsy nic nepůjde :) Z nových webů zaujalo spuštění projektu Pseudo.cz. Chci také zmínit Filmožrouty, kde je šéfredaktorem Aleš Jeremiáš Šumpík z Anekron.cz. Po kritice náboženství jsou totiž filmy mou další vášní, o které jsem měl v plánu publikovat, kdyby to s ateismem neklaplo [ono mi to evidentně nejde, ale optimistický bias je mi navzdory dojmům okolí věrným společníkem].

Ve výčtu oblíbených knih vyjemnuji několik, na které si vzpomenu, jelikož se mi tradičně nechce detailně procházet svoji Kindle knihovnu a k tomu ještě knihovnu tištěných knih. Zájemci o téma historického Ježíše můžou zkusit sáhnout po D. Fitzgeraldovi. Pokud je pro vás Fitzgerald moc velký extrémista, zkuste střízlivějšího Davida Chumneyho. Obecně o ateismu skvěle píše třeba pak filosof Franz Kiekeben. Z filosofů jsem se pak dostal konečně k četbě Filipa Tvrdého a trochu i Daniela Dennetta. Aby toho nebylo málo, mé zaujetí filosofíí pokračovalo například i četbou skělého úvodu do metaetiky od A. Fishera.

Když už jsem zmínil Dennetta, letos se mi ho díky Tomášovi Marvanovi podařilo zhlédnout živě v Praze. I když nesouhlasím s jeho kompatibilismem ohledně svobody vůle, Dennett je brilantní filosof, byl to nezapomenutelný zážitek. Vy se můžete pokochat ze záznamu.

Děkuji všem, kteří se na Bezvěrcovi letos aspoň na chvíli zastavili, přeji vám do nového roku hodně postojů, přesvědčení a názorů zatížených minimem víry!

Co by na Noci kostelů udělal Ježíš?

Letos jsem byl podruhé v životě na Noci kostelů. Někteří nevěřící na to reagují dotazy ve stylu: co jako ateista dělám na noci kostelů, jestli jsem se dal k farářům apod. Je fakt, že jako jednotlivec sakrální památky nijak nevyhledávám a obecně vidím v nemovitých památkách menší hodnotu než ... menší kulturní barbaři než jsem já. Ne že bych se nějak musel ospravedlňovat (účast na akcích názorových protivníků v případě ateismu žádným zločinem - to je výsada věřících), ale mým primárním důvodem bylo utužování sociálních vazeb - jednalo se o akci skupinovou, sekundárním pak aspoň o trochu lépe poznat něco z prostředí teismu, který veřejně kritizuji. 

Při přípravě na Noc kostelů jsem si položil důležitou otázkou: "Co by udělal Ježíš?" Protože je Ježíš morálním vzorem i pro mnohé(?) nevěřící, domníval jsem se, že na rozdíl od mé maličkosti by snad Ježíš nevyváděl nic morálně rozporuplného (dokázal jsem si představit nějakou recesistickou výtržnost apod.). Když jsem pro ověření obrátil k našemu nejlepšímu prameni o Ježíšovi, opět mě Nový zákon jako vzor pro morálku vyvedl z omylu. Velmi známou scénkou ze synoptických evangelií a Jana je totiž Ježíšovo očištění Jeruzalémského chrámu (viz níže). Ježíš je zde docela pěkný delikvent, v Janově verzi příběhu přímo náboženský radikál bičující nebohé obchodníky. Podobně by se jistě průměrný moderní křesťan nezachoval. Takové chování podle mého názoru nelze omluvit ani jako demonstrativní odsudek znesvěcení chrámu, odsudek starověké obdoby "šmejdů", starověká obdoba "Occupy Jerusalem", ani jako velmi vizuální proroctví o zničení Jeruzalémského chrámu. Možná mám mylnou představu o přesvědčeních běžného obdivovatele novozákonní etiky, v mých očích zde Ježíš ale morálním vzorem není.  

Zlí organizovaní ateisté jsou úplně jako církev a bolševici. | Fakt jo?

Jako ateistický slacktivista (líný aktivista) se někdy setkávám s názorem, že organizovat se okolo ateismu je v lepším případě podivné a zbytečné, v horším případě otravné zasahování do soukromí, v nejhorším případě odporné a zavrženíhodné zasahování do lidských práv a svobod. Organizovaní ateisté údajně berou lidem (babičkám) víru, svým negativním vymezováním se vůči věřícím nenabízí nic pozitivního a jsou vlastně úplně stejně manipulativní jako církve a chtějí perzekovat jako komunisté.

Kritika náboženství po Česku

Pokud vím, na českém internetu existuje jediný vlog zaměřený na ateismus - CN CA Lukáše Balabána a Maroše Bályho (pozor, 3 různé odkazy). Samozřejmě pak můžete na YouTube najít i kanály prosazující skeptické myšlení a vědu - jako jsou Maxvellovi démoni, Vědecké kladivo + Zvědátoři + Naprosto Retardovaný. Lukáš s Marošem jsou ale unikátem, zaplňují velkou mezeru na síti. Kritiků náboženství v českém prostředí moc nenajdete, nebo o nich není s výjimkou odpůrců islámu moc slyšet (netvrdím, že jsou pro mě organizovaní odpůrci islámu snad vzorem, nebo že bych je naopak nějak dramaticky zavrhoval). Našemu spolku Ateistů se, doufám, od roku 2013 podařilo také trochu přispět do veřejné diskuse. Osobně se snažím nezamořovat český internet nekvalitním obsahem, proto mě běžně nikam přispívat nevidíte :) Samozřejmě jsem v minulosti ale měl a stále mám několik nápadů na do různé míry realistické projekty. Jedním z nich byl vždy ateistický podcast. Protože je jednodušší vyprodukovat v rozumné kvalitě audiozáznam než videozáznam, mluvené slovo na soundcloudu je již druhým rokem nápadem, který jsem chtěl zkusit zrealizovat. Postupně se mi zatím podařilo koupit lepší mikrofon a vytvořit si účet na soundcloud.com (na YouTube mi přijde škoda nevyužívat prostor pro přidání obrazu). Masochisté si mohou níže poslechnout kratičkou ukázku mého hlasu. Jelikož s hlasem běžně nepracuji - přednáším či před publikem prezentuji maximálně 2krát do roka (o knižní digitalizaci, v minulosti zaměstnanosti, ale i ateismu), čeká mě ještě kus práce, pakliže se mi vůbec podaří něco rozumného natočit... 

Vy raději nezapomeňte sledovat CN CA. A pokud jsem na nějaký český ateistický podcast zapomněl, neváhejte se o něj podělit v komentářích.

Kauza Ezop

Někteří z mých čtenářů (ok, návštěvníků) asi ví, že v zaměstnání často spolupracuji s vystudovanými historiky. Ačkoliv se starověkými dějinami profesionálně, pokud vím, většinou moc nezabývají, jako laik se zájmem rozšiřovat své znalosti se na ně občas s mírně škodolibým záměrem obracím nejčastěji s otázkami na existenci různých (údajně) historických osobností. Nedávno jsem při druhém čtení Jesus Did Not Exist: A Debate Among Atheists od Raphaela Latastera narazil na zmínku, že Ezop neexistoval.

"Biographies were also written of non-existent people (like Romulus, Numa, Coriolanus, Hercules, and Aesop)." (zdroj)

Dnes jsem v práci dokonce pod domněnkou, že jsem asi špatně četl nebo byl Ezop zmíněn v jiné souvislosti (jsem zásadně líný dělat si při četbě populárně naučné literatury poznámky), požádal o takovou rychlou konzultaci, která mě utvrdila v mém přesvědčení, že je Ezop přece jenom asi dobře historicky doložený... Chyba lávky! Údaj jsem si pamatoval správně. Což samozřejmě Ezopovu neexistenci nedokazuje, ale při zběžném "výzkumu" (chvilkové googlení nic moc neznamená) zjistíte, že se o Ezopově existenci běžně(?) pochybuje a žádné primární prameny k němu taky nemáme, a prameny, které máme, se o něm moc neshodují.

Už bych si vážně měl koupit a přečíst Proving History: Bayes's Theorem and the Quest for the Historical Jesus od Richarda Carriera.

Co myslíte, existoval Ezop, Ježíš, a máte nějaké tipy na literaturu, články o historické metodě, případně Ezopovi?

Tento text není míněn jako kritika kolegů a kolegyň, ani historie jako vědního oboru, i když kolegové ví, že si z humanitních věd utahuji :)

Ezop podle Diega Velázqueze [Public domain], via Wikimedia Commons

Nezaujaté srovnání biblického stvoření a ďábloluce

V lednu loňského roku jsem svědkům Jehovovým posílal otevřený dopis, o jehož obsahu (evoluci) jsem mnohokrát před i po odeslání diskutoval s nejmenovanými svědky. Dokonce jsem chvílí po publikování dopisu obdržel i oficiální odpověď od dalšího svědka, se kterým jsem si vyměnil asi 2 e-maily. Reakce se většinu omezily na kritiku stylistické stránky mého dopisu. Údajně jsem byl příliš sarkastický a použil příliš mnoho odborných pojmů, abych jen působil dojmem odbornosti. Ok, výsměch nikdo asi rád nečte. Námitku k pseudo-odbornosti taky částečně beru, nicméně mým cílem to nebylo. Navíc jsem se snažil u odborného žargonu odkazovat na definice (byť v angličtině). Na druhou stranu nemůžu za to, že někdo kromě příruček Watch Tower Bible and Tract Society asi moc jiné texty o víře a vědě třeba ani nečte. Jinak se argumentace hodně točila okolo argumentu z inteligentního plánu (designu) za použití klasických analogií jako: když vidím dům, vím, že ho postavila inteligentní bytost (komplexita vyžaduje inteligentního stvořitele). Ach jo. Můj protipříklad s lidskými potomky se mi zdá k vyvrácení tak absurdní analogie dostatečně silný (jak stavíme domy cihlu po cihle, své potomky zcela jistě atom po atomu nebo jiné větší jednotce nestavíme, ergo se o žádný podobný akt inteligentního (s)tvoření nejedná - ledaže by se můj oponent snažil obhajovat teistickou evoluci, což ale očividně svědci nečiní). A protože můj dnešní článek bude o videích, zkuste milí (a pokud možno nenároční) zastánci argumentu z designu zhlédnout následující vlogový příspěvek:

To nejlepší z roku 2016 dle Bezvěrce

Blíží se závěr roku, na blogu jsem moc nepublikoval, je proto čas se aspoň podělit o to nejlepší, co jsem letos četl.

Na české blogosféře se toho moc neudálo, počet aktivně píšících ateistických aktivistů či protinábožensky smýšlejících autorů je poskrovnu (nebo je jen neznám). Petr Tomek a Honza Werner na webu ateiste.cz jsou čestnými výjimkami. Lukáš Balabán také několika vlogovými příspěvky potěšil. Mezi nové objevy pro mě patří Ateista Steve a hlavně Aleš Šumpík s několika vynikajícími příspěvky.

Nejlepším letošním českým projektem je podle mého bezpochyby KatoLARP - velmi povedená a hravá kritika katolicismu. Autorům děkuji, blahopřeji ke ztrátě víry a do roku 2017 tajně doufám ve vznik dalších tematických (ne nutně) larpových webů. I když už jen v rámci křesťanství s počtem asi 45 000 sekt je to docela výzva. Ale každý nový projekt se počítá, českých odpadlických webů je jako šafránu (znám vlastně pak jen web ex-svědka Jehovova). Pokud víte o jiných zajímavých protináboženských stránkách, neváhejte mi je v komentářích doporučit.

Teologie na veřejných vysokých školách musí skončit

"I don't think you ought to read so much theology," said Lord Peter. "It has a brutalizing influence."

(Dorothy L. Sayers: Whose Body?)

Momentálně mám rozečtenou novou monografii od Johna W. Loftuse Unapologetic: Why Philosophy of Religion Must End a The End of Biblical Studies od Hectora Avalose. 

Během čtení jsem si několikrát uvědomil, že vlastně vůbec netuším, co ještě dnes dělají teologické fakulty na našich univerzitách. Sammael z KatoLARPu k tomu poznamenává:

Své teologické fakulty má naše akce na třech univerzitách napříč naší zemí: konkrétně v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích. Tamním akademickým obcím je leckdy přítomnost budov plných šamanů trochu proti srsti, ale vyhnat se to dost dobře nedá a navíc by takový pokus mohla veřejnost interpretovat jako zásah do staletí platných svobod.

Jak by veřejnost zavření teologických fakult vnímala, nedokážu odhadnout (třeba publikováním svého postu nějakou anekdotickou evidenci získám). Nevidím ale důvod takové instituce dál podporovat. Teismus již dávno prohrál. Nenabízí objektivní poznání podpořené empirickou evidencí. Nenabízí ani vhodné řešení našich etických problémů. Teologické fakulty ve skutečnosti nevzdělávají ani nevychovávají. Teologické fakulty nejsou ve veřejném zájmu. Je proto na čase se s nimi rozloučit. Ostatně jistě není problém případně založit soukromé teologické školy.

Nechápejte mě špatně, mým cílem není kohokoliv připravit o kariéru a seberealizaci, ani neoznačuji bohoslovce za špatné, nevzdělané a nevychované členy společnosti. Dokonce často, částečně z legrace, o sobě prohlašuji, že bych šel nejradši asi studovat teologii. A kdo vůbec jsem, abych takhle vykřikoval, jen prostořeký buran? Jsem si jistý, že teističtí filosofové, teologové, intelektuálové i studenti by mě v debatě, pokud by chtěli, roznesli na kopytech (s ateisty formátu Tomáše Hříbka, Filipa Tvrdého, Petra Tomka, Robina Kopeckého nebo Aleše Šumpíka by si jen tak neporadili). Ale pokud křesťanská teologie splňuje požadavky na kvalitní vzdělaní, naše standardy jsou opravdu nízké a můžeme se radostně vrhnout do zakládání mormonských teologických fakult, špagetomonsterských teologických fakult, akademie Jediů, fakult čar a kouzel, kateder paranormálních jevů, kateder astrologie, kateder jednorožectví apod. 

Ježíš vs historie

Caravaggio: Nevěřícnost sv. Tomáše | via Wikimedia Commons

Moje oblíbená otázka na absolventy historie je: "Existoval Ježíš?"

Ale nehledejte v tom nic škodolibého, ani povýšeneckou všeználkovskou snahu opravovat odborníky. Univerzální odpovědí bývá samozřejmě (v očekávání úšklebků z mé strany někdy váhavější) ano. Co naplat, pokud vím, konsensus historiků se skutečně kloní k historickému pozadí biblických báchorek kolem Ježíše. Česká wiki to popisuje trefně:

Zásadním problémem pro historické zkoumání Ježíšova života jsou klíčové písemné prameny (evangelia), které vznikly s časovým odstupem asi 30-70 let, s účelem šířit náboženské myšlenky, nikoli zachytit historii, a které nelze dostatečně konfrontovat s prameny jiného původu.
I když neexistuje spolehlivý fyzický důkaz o Ježíšově existenci, většina badatelů ji předpokládá.

Problém zla vyřešený není

Za jeden nejsilnějších argumentů proti boží existenci bývá označován problém zla (alternativně "argument ze zla"). Jeho logická verze je velkou částí myslitelů považována za vyřešenou, evidenční podoba potom často považována za fňukání bezbožníků. Při požadavku na formulování nějakého protiargumentu i laický věřící asi nejčastěji zmíní svobodnou vůli, která údajně problém zla smete ze stolu: za výskyt zla si přece může člověk sám zneužitím božího daru svobodné vůle, bez ní bychom byli jen loutky nebo roboti - tedy žijeme v nejlepším z možných světů - ve světě obsahujícím ten nejlepší možný poměr dobra, zla a svobody (jinými slovy: bez utrpení to nejde, trpíme pro naše vlastní dobro - mnohem větší dobro za následnou odměnu). Až na to, že bůh evidentně svobodnou vůlí nedisponuje nebo ji k ničemu nepotřebuje (koná údajně vždy morálně dokonale); a byl by tedy jistě schopen vytvořit svět, kde bychom také konali jen dobro (ať už svobodně, nebo nesvobodně - něco jako instantní nebe). Problém zla lze tedy formulovat následovně:

1. Pokud bůh existuje, je všemohoucí, vševědoucí a dokonale dobrý (morálně dokonalý).
2. Na světě existují zla (či utrpení).
3. Pokud někdo i přes plnou znalost všech věcí a událostí do minulosti a budoucnosti + neomezenou moc nezabrání výskytu zel, je za jejich výskyt morálně zodpovědný.
4. Na základě své vševědoucnosti bůh dopředu (do budoucnosti) ví o existenci zel.
5. Na základě své všemohoucnosti má bůh moc výskytu zel zabránit.
6. Bůh výskytu zel nezabraňuje.
7. Bůh má moc zabránit zlům před výskytem a ví o jejich výskytu.
8. Bůh je morálně zodpovědný za výskyt zel.
9. Bůh není dokonale dobrý.
10. Bůh neexistuje.

(Upravená formulace problému zla dle Raymonda D. Bradleyho, viz http://infidels.org/library/modern/raymond_bradley/fwd-refuted.html - doporučuji k prostudování)

Domnívám se, že klasická teologická ekvilibristika zde nepomůže. Argument je velmi přesvědčivý. Pokud teista není připraven obětovat některou z božích perfekcí - udělat z boha bytost s omezenou mocí, znalostmi, nedokonalou morálkou apod. - problém zla pro něj představuje velký důvod k zamyšlení.

Zkratky k vyvrácení ateismu nikam nevedou

Oblíbenou strategií věřících, jak rychle odmítnout ateismus je mj. použití (po)chybných definic, potom apel na záhady, nadpřirozeno nebo mezery v poznání nebo limity vědecké metody apod., z čehož má údajně plynout, že víra nebo přesvědčení v existenci boha přeci jen není úplně nerozumné, a víra v konkrétního osobního křesťanského boha je tedy plausibilním vysvětlením záhad naše světa a vesmíru. Kumulativní argument snažící se rázně zavrhnout ateismus, může vypadat nějak takhle:

Měl jsem holku jménem Víra, podvedla mě s holkou jménem Rozum

Diskuse věřících s nevěřícími se často mj. zadrhnou na vzájemném obviňování, že druhá strana neuvažuje racionálně, její argumentace je chybná, podané důkazy nic ve skutečnosti nedokazují nebo nemají moc velkou váhu apod. Může to probíhat nějak takhle:

Svědkové, spěte dál!

Výzva ke konverzaci o náboženství mě vždy potěší. Naštěstí i v převážně ateistické ČR má člověk hromadu příležitostí k interakcím s lidmi s evangelizačními choutkami. Nejčastěji se setkávám s věřícími z menších náboženských společností. Výhodou v Česku méně významných[1] církví je jejich ochota[2] "učit vás" o svých doktrínách. Takové možnosti se při dostatku volna vždy rád chopím.

Jistě jste někdy už viděli jejich časopis Strážná věž, méně z vás pak zřejmě doplňkový časopis s dramaticky znějícím názvem Probuďte se! Protože jsem fanouškem vědy, při čtení tiskovin náboženských společností mě vždy primárně zajímá jejich nakládání s vědeckými poznatky. A ačkoliv by nám církve rády namluvily, že kumulující se objektivní pravdy věd nečiní z jejich víry anti- a pseudovědecké blábolení; a z jejich boha "boha mezer", opak je pravidlem. A svědkové Jehovovi nejsou výjimkou.[3] Pokusím se toto demonstrovat na konkrétním článku se srpnové čísla Probuďte se! tohoto roku. V příštích příspěvcích chci své stanovisko dále podpořit dalšími příklady pokřivení, nepochopení či prosté neznalosti vědy.

Nevěřím, tedy jsem ... ateista

O ateismu panuje řada populárních mýtů, ve svém seriálu Mýty o ateismu k nim napíši krátký komentář. Mýty budu volit podle toho, jak se s nimi při svých nejen virtuálních výpravách za apologety víry setkám. Nedočkavým čtenářům doporučuji pro laiky velmi dostupnou knihu dua Blackford & Schüklenk 50 Great Myths about Atheism.

Prvním mýtem v seriálu je domněnka, že ateisté nemohou věřit v nic nadpřirozeného. Ačkoliv mi přijde víra v libovolnou supernaturální entitu bizarní a iracionální, faktem je, že čistě technicky je možné být ateistou a zároveň hltat horoskopy, věřit v osud, po nocích vyvolávat duchy, nebo doufat v reinkarnaci; podobně jako je možné být věřícím vědcem, ačkoliv to také zní jako oxymóron. Mezi ateisty může být zařazena pravděpodobně i většina hálikovských něcistů, apateisté, nebo i agnostici - lze je označit za implicitní ateisty; jiní dají přednost termínu non-teisté (neteisté). Navíc lze ateisticky interpretovat i některá náboženství, například raný buddhismus.

Důvodem pro takto značně široké pojetí ateismu je skutečnost, že ne všichni ateisté jsou filosofičtí naturalisté. Pokud ateista nevěří v žádnou entitu, která může být označena za boha či božstvo, nálepkuje se ateistou pořád ještě oprávněně - stále je to bezbožník.

Je toto důvodem, abychom jako ateisté byli vstřícnější k nadpřirozenu a myšlení založenému na víře (přesvědčení bez evidence)? Myslím, že nikoliv. 

Slovníček:*
ateista = bezbožník, neznaboh; člověk, který si myslí, že je nedostatek evidence pro boží existenci, ale je ochotný uvěřit, kdyby mu byl ukázán opak
implicitní ateismus = nevědomá nevíra v boha
explicitní ateismus = vědomá nevíra v boha
agnostik = člověk, který si boží (ne)existencí není jistý
apateista = člověk, který se boží (ne)existencí vědomě nezabývá
evidence = "důkaz(y)" (nikoliv matematické); to, co ospravedlňuje přesvědčení a vede člověka k pravdě
halíkovský něcista = "něcista" je pojem zavedený Tomášem Halíkem; v kontrastu s ateistou má jít o člověka, který věří v "něco", tzn. tvrdí o sobě, že sice v boha nevěří, ale věří v něco vyššího, což ale neumí nijak popsat
filosofický naturalista = člověk, který je přesvědčen, že mimo přírodu (to, co popisují přírodní vědy) nic jiného neexistuje